Zatracená alchymie, tak to bylo odjakživa. Kvalitní bundy a spacáky již na trhu jsou několik desetiletí, ale jak uchránit před dlouhotrvajícím mrazem ruce a nohy, to je běh na delší trať, než by se mohlo zdát.
V létě jsme se skupinou českých horolezců vyrazili vstříc velkému snu. Cílem byla majestátní pákistánská velehora Nanga Parbat v západním výběžku Himalájí. Rozměr této akce v sobě pochopitelně zahrnuje nutnost pečlivě vybrat výstroj a výzbroj. Jelikož jsme stanuli úspěšně na vrcholu hory, dá se říct, že výběr vybavení nebyl vůbec špatný. Shodli jsme se, že mezi nenápadné hrdiny naší akce lze i s odstupem času zařadit věc tak zdánlivě neviditelnou jako jsou ponožky!
Lehce amatéřina, vzít si na tak mrazivou akci zásobu ponožek, které poprvé vyzkoušíte až na kopci. Tentokrát jsme ovšem vsadili na správnou kartu. Pro nižší polohy model Alpine, byl velmi spolehlivý. Z nohy nesjíždějí, neškrtí, dají se bez problémů usušit ve spacáku a dá se v nich přežít i několik dní (=neumřete smrady ). Zlatým hřebem ovšem byl model Polar- pro opravdu velkou zimu. Materiál jak z pohádky ovčí babičky! Chodidla během výstupu dostávala neskutečně zabrat. Nepřetržitá krutá zima a komprese v botách s mačkami připravili o prsty nejednoho horolezce. Nevím, jestli to byl ten hlavní faktor, že jsme zůstali bez omrzlin, ale Polary našim nohám v těchto momentech dávali jediný záblesk příjemného pocitu od kolen dolů. Ponožky se nepřepocují, nemusíte si brát více vrstev ponožek, tepelný komfort asi na hranici současných možností. A když vám jedny suché zbydou v batohu a můžete si je dát na nohy před spaním, to je pak pocit tepla domova i třeba v sedmi tisících metrech nad mořem.
Samozřejmě nemusíte zrovna do Himalájí, moje zimomřivá žena mi je třeba ihned zabavila na spaní doma a jistě si jejich pohodlnost ráda užije třeba i při svých oblíbených toulkách zimní Šumavou.
