Hledám Marka. Marně. Nikde není.
Musel tam oddělat motorku říkám si. Jedu za Sergejem. Vyprávím kde jsme se rozdělili. Sedáme do Toyoty - Sergej bere pušku a pistole a jedem hledat Marka na místo kde jsme se rozdělili. Pomalu zapadá slunce. Opět vytahuju drona - Marek nikde, cesta nikde. Sergej říká, že tohle je 25 let stará cesta, která vede přes horu a určitě tam není možné projet. Ale co kdyby jen se mu to podařilo a je na druhé straně kopce. Jedeme zpět až na cestu kde se má stará cesta napojovat na tu po které jedem. Je tma. Stopy od motorky nikde. Musel tam někde zůstat. "Pokud tam někde spí a neudělal oheň, tak to nepřežije - roztrhají ho medvědi" povídá Sergej. Druhý den vstáváme. Opět nakládáme pušku a pistole. Ivan bere ještě další náboje sebou. Jedem opět na místo kde jsme se s Markem rozdělili a jdeme ho stopovat. Když vidím kudy jel tak nechápu že to neotočil. IDIOT! Proč jel tudy? ...Kameny, popadaný stromy a stopy motorky pořád vedou dál. Máme v nohách asi 16 kilometrů - tady spal! IDIOT! IDIOT! Co tady zkouší - tady není v Čechách aby tu takhle riskoval! Všude kolem jsou medvědí stopy. Ivan míří asi třikrát na něco co se hýbe v dálce za stromy. Všude jsou tu vlci a medvědi. Motorka tady neni, stan taky ne. Musel pokračovat dál. Stopy od motorky vedou přes močály až na cestu do Zamy. Musel dneska pokračovat na Zamu. Asi si myslel, že jsem jel do Zamy když nepřijel na smluvené místo..... Po 20 kilometrech se vracíme do tábora. Je vedro a kromě vody z řeky jsme celý den nic nepili. Mám toho dost. Sedám na motorku a jedu do Zamy s tím, že až Marka potkám rozbiju mu hubu. Po 12 kilometrech najednou v lese proti mně vyjede motorka... Marek. Žije…..
Večer sjíždíme opět k pobřeží Bajkalu. Nemůžu. Mám toho fakt dost. Motorka jede tak napůl. Marek kupuje hotel aby nějak odčinil tyhle trable co jsem s ním teď zažil. 20 kilometrů před hotelem mám prázdný přední kolo. Kašlu na to. To už dojedu...
Po dosáhnutí fyzického dna a problémů se spojkou na západním břehu Bajkalu se s Markem společně vracíme do Irkutsku, kde je “oficiální” servis KTM kde si říkám, že určitě seženu nový spojkový koš pro mojí 690. Po přijetí k seskupení plechů (garáží) různých barev, kde se servis nacházel zjišťujeme, že se opravdu jedná o servis krosek KTM, ale nový spojkový koš není ani v celém Rusku natož v Česku. Díl který potřebuju je pouze a jen v Mattighofenu v Rakousku! Než by se dostal do Irkutsku, zabralo by to přibližně tři týdny… počítám, kalkuluju a vychází mi z toho akorát nesmyslná částka, navíc motorce tak nějak nevěřím. Proto se po dlouhým přemýšlení rozhoduji, že Sibiř vynechám a pojedu se spojkou na dvě pružiny přes Mongolsko pomalu domů. Nebudu se nikam hnát a pořádně si všechny země na cestě užiju. S Markem se proto rozdělujeme a on pokračuje sám na BAMku.
Když se daří
Jenomže neujedu ani 200 kilometrů směrem do Mongolska a najednou mám celý motor od oleje! Blbě těsní víčka od olejových filtrů, které mají cvaknuté O kroužky. Pootáčím je tak aby cvaknutí bylo nahoře. Olej sice pořád trošku teče, ale už výrazně míň. To vyřeším v Ulanbátaru! Večer navíc potkávám kluky od nás z Jižních Čech na 690tkách co mají lamely na spojku navíc! Paráda, tak se všechno nemusí tak kazit! Kupujeme pivo a kempujeme na břehu Bajkalu! Opět si cestu užívám! Jenomže ne dlouho…
Roztrhaná zavazdla od Enduristanu, které se rozthrli už po pár kilometrech skoro nevnímám, stejně v těch postraních taškách nemám nic moc náchylnýho - říkam si až do doby než mi na cestě poprvé trochu zaprší a na všech náhradních dílech se mi objevuje koroze… po chvíli na to se mi roztrhne i zadní rolka, kde mám čistě veči na převlečení! Omlouvám se Enduristanu, ale ty jejich produkty krom batohu jsou opravdu “Piece of shit”. Navíc mi z připojení přední nádrže začíná unikat benzín. Proto ji odpojuji a jedu jen na dvě s tím, že když bude nejhůř tak benzín nějak přeleji do těch dvou funkčních. Sem strašně naštvanej, nemůžu, pořád se musí něco podělávat a to sem ani nikam nedojel.
Jestli se zítra něco podělá, tak to balím
Psychicky vyřízenej ulehám na hotel 250 km před Ulaanbátarem s pocitem, že jestli se zítra něco podělá tak to balím. Na tohle nemám. Druhý den s nechutí nasedám na motorku s obavou co se podělá dneska. No a další závada na sebe nenechá dlouho čekat. Po 50 kilometrech se mi benzín valí snad odevšud. Nevím co s tím, asi se mi zbláznila pumpa. Všechno mám od benzínu a benzín je opravdu všude, jen teda není tam kde má být, protože na 17 litrů teď ujedu jen 70 kilometrů. Když pak k tomu všemu ztrácím pantofle a samovolně mi praskne plexi na helmě upadám do deprese a nic se mi nechce! Končím… takhle nemůže dojet domu. Proto zařizuji spedici domů, kupuju letenku a psychicky na dně letím domu.
Pokračování příště
Sepsal Ondřej Vlk
Přečti si další díly:
Ondřej na cestě do Magadanu - část 1.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 2.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 3.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 1.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 2.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 3.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 5.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 6.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 7.
