Expedice Z101: Severem Súdánu k tajuplným pyramidám

Opouštíme Chartúm

Po mnoha nekonečných týdnech, kdy město ovládaly protesty a demonstrace, se otevřelo „okno“ a my můžeme vyrazit za dalším poznáváním téhle třetí největší africké země.

Co ji definuje? Především Nil, a tak po jeho proudu jedeme na sever, přičemž našim cílem je oblast pyramid kolem Meroe a stará Dongola.

Vyrazit napříč Súdánem v době, kdy v zemi probíhá revoluce, je logistická výzva, který mj. zahrnuje dobré plánování v situaci, kdy plánovat nelze

Jak se cestuje v zemi, kde aktuálně nikdo necestuje

Finance

První věcí, kterou je třeba zajistit, jsou finanční prostředky, což není jen tak.

Těsně před revolucí existoval ze strany společnosti VISA příslib, že do konce roku budou její služby v zemi dostupné. Tento závazek, společně s obnovením SWIFT kódu, odvála revoluční vřava. Takže pokud nemáte účet u súdánské banky, k vlastním penězům se jen tak nedostanete.

A když máte účet v súdánské bance, peníze ze zahraničí si nepřevedete, protože chybí právě ten SWIFT

K získání hotovosti tak musíte využít místních. Těm pošlete prostředky na jejich zahraniční účty, ze kterých oni peníze převedou na účty v Súdánu a následně vyberou.

Tím ovšem celá anabáze teprve začíná, protože v Súdánu je nejvyšší bankovka v hodnotě 500 súdánských liber, což je asi 25 korun. Pokud tedy potřebujete koupit „něco většího“, potřebujete igelitku bankovek, tradičně svázaných gumičkou do vlasů.

Nafta

Dalším krokem, nutným k cestě mimo hlavní město, je obstarání nafty. To je opět komplikováno několika lokálními skutečnostmi.

Nejdříve musíte najít “benzinku”, kde naftu můžete natankovat. Když už totiž otevřenou čerpací stanici objevíte, není vůbec jisté, že bude mít v nabídce benzin i naftu.

Nedostatek pohonných hmot v jedné z nejchudších zemí Afriky, vzbuzuje pozornost. Zvlášť když si uvědomíte, že Súdán je jedním z největších producentů ropy v Africe a přes jeho území vedou ropovody z Jižního Súdánu, kde je ropy ještě více.

Když už jsme benzinu našli, ukázalo se, že nemůžeme natankovat, protože zaměstnanci odešli do města na snídani a je třeba alespoň hodinu počkat.

Tankování pak bude spojeno s bakšišem:

Vojensko-policejní kontroly

Třetí komplikaci na cestě z města představují vojensko-policejní kontroly, kterých je nespočet a vždy probíhají podobným způsobem.

Zastaví vás, chtějí všechny doklady, ve kterých se následně dlouze přehrabují, protože papíry jsou v latince a nerozumí jim.

Výsledkem je vždy žádost o úplatek, skrytá za porušením nějakého právě vymyšleného pravidla. Po chvíli diskusí příslušníci ozbrojených složek zpravidla pokrčí rameny a smíří se s tím, že nic nedostanou. Kreativní alternativou je, že požádají na místo peněz o boty, které vzbuzují zájem.

Zpět na cestu do Meroe

Poté, co jsme sehnali peníze, naftu a projeli nesčetně kontrol, vyrážíme na sever až do míst, kde měla centrum starodávná říše Kuš. Ta se nacházela v oblasti Núbie a její základ představovali potomci starověkých Egypťanů, smíšených s původními obyvateli.

Naše poznávání začíná příznačně na čtyřicetimetrové písečné duně, na jejímž vrcholu při západu slunce můžeme poprvé spatřit celou tu nádheru, ke které jsme přijeli po celodenní cestě. Jsme v Meroe.

Rozbalíme stan vedle auta a uvaříme si večeři. Fazole, hovězí konzerva, olej a těstoviny, přičemž poryv větru způsobí, že většina skončí v korbě auta. Protože odvaha zvítězí, sníme tuto směs, doplněnou o množství písku a jdeme spát.

Ze spánku nás vyruší podivné šustění, které napovídá, že máme společnost. Bohužel tolik vytouženého fenka neuvidíme, a tak se kocháme hvězdnou oblohou bez světelného znečištění

Pyramidy, které čekají na objevení

Je ráno a my se jdeme porozhlédnout po areálu. Pyramidy jsou zčásti stále zasypány pískem a stále čekají na úplné objevení. Starověké rytiny vyprávějí dávné příběhy, stejně tak jako cedule, ze kterých je zřejmé, že rekonstrukci celého areálu platil Katar a o architektonické ztvárnění výstavních prostor se postarali Němci.

Je to podobné, jako by Národní muzeum v Praze postavili Poláci za podpory Rakušanů. Bizarní, ale tady zcela běžné. Jehlany jsou nástavbou pohřebních komor a ve třech nekropolích se jich nachází kolem dvou stovek.

Od roku 2011 jsou pak zapsány na seznam UNESCO a my musíme potvrdit, že to je dobře, protože je zjevné, že pyramidy zdaleka nevydaly všechny svá tajemství.

Jdeme spát. Tentokrát do hotelu, který nabízí za stejnou cenu dva druhy pokojů. Jeden označovaný jako klasik a druhý jako standard. Rozdíl:

Zřejmě v této části světa má televize cenu záchodu. Volba padne na záchod, což se ukáže jako více než prozřetelná volba, protože v hotelové restauraci mají k jídlu pouze vajíčka. Na otázku, jestli mají pouze vajíčka, se nám dostane odpovědi, že nikoliv, protože mají vajíčka smažená, po arabsku apod. 

Kolem Nuri a k přehradě v Merowe

Dvě stovky pyramid jsou rozděleny ve třech lokalitách, přičemž další den máme v plánu vyrazit do oblasti Nuri. Chceme vyjet již brzy ráno, protože chceme stihnout také výstup na Jebel Barkal a přehradu v Merowe.

Při letmém pohledu ze zápraží hotelu však pochopíme, že musíme svůj plán přehodnotit, protože venku je neskutečný vítr, který je plný kamínků narážejících do všeho, co jim stojí v cestě. Není to písečná bouře, které už jsme zažili, ale dunivý vítr, který připomíná naši meluzínu.

Jdeme zpátky dovnitř a čekáme, až se tahle spoušť přežene a jenom doufáme, že nepřijdeme o čelní sklo našeho George.

Po pár hodinách se bouře uklidnila a venku se objevilo světlo, což byl jasný pokyn vyrazit ven, dokud nebo možná přesněji, pokud to jde.

A tak nezbývá, než si na pokoji vytáhnout vařič a ešusy a na lednici si uvařit konzervu.

Přehrada Merowe

První zastávkou se stává přehrada v Merowe, která měla být skvělým infrastrukturním projektem, jenž měl přispět ke zlepšení života celého severního Súdánu.

Myšlenka vybudovat velké vodní dílo, zaměstnat tím velké množství lidí, vyrábět elektřinu a zlepšit životní podmínky stovkám tisíc lidí, je něčím, co dobře známe např. z USA 30. let 20. století, kdy v době New Deal byla vybudována slavná Hooverova přehrada. A tehdy to fungovalo skvěle.

V súdánském pojetí ovšem celá vize poněkud narazila na místní specifika. To v překladu znamená, že přehrada stojí, vyrábí elektřinu a místní si ji mohou nakupovat za ceny, na které nemají.
Výsledkem je, že život obyčejných lidí se výstavbou přehrady nikterak nezměnil. Dostupnost elektrické energie zůstala jenom na papíře. Vedle velké průmyslové stavby tak zůstávají stát rozpadající se chatrče.

Je čas vyrazit dál

Už je čas vyrazit do nekropole kolem Nuri, kde se nachází další početná skupina pyramid. Dorazit k nim znamená prokličkovat mezi hliněnými chatrčemi, což v jejich obyvatelích vzbuzuje patřičné emoce, které dávají najevo tím, že polovina z nich hází kameny a druhá mává.

Člověk má najednou pocit, že skutečně objevuje a zažívá něco, co není běžné.

Cesta pokračuje na vrchol Jebel Barkal, tyčící se nad Kerimou. Musíme někde nechat George. Jsme myšlením stále Evropany a tak podvědomě hledáme parkoviště, které tady rozhodně nebude. Jedeme pouští, kam až to jde, necháváme George na volném prostranství a stoupáme na vrchol pěšky.

Vrchol Jebel Barkal

Právě tento kopec byl pro místní obyvatele záchranou vždy, když nedaleký Nil hrozil rozlitím. Lidé se na vrcholu ukryli a mohli z bezpečí sledovat, až voda opadne anebo odsud mohli zkontrolovat situaci a ujistit se, že nic nebezpečného nehrozí.

My si užívali pohled na Núbijskou poušť, když v tom k nám dolehly hlasy. Jdeme blíž a spatříme trojici kluků kolem deseti let, jak kouří a halekají. Nabízí nám cigarety. Máme vlastní z Port Súdánu a tak jim je nabízíme v naději, že když je okusí, dají vale súdánskému tabáku, a nakonec i kouření jako takovému.

Je to naivní a vlastně vnitřně víme, že tihle kluci nemají moc na výběr. Kouří, protože další alternativou je sedět doma v jedné místnosti se zbytkem rodiny a koukat do zdi. Až budou starší, nahradí cigarety levný súdánský tabák, jehož žvýkání je součástí života většiny obyčejných Súdánců.

Den to byl náročný a na jeho konci se odměníme smaženým kuřetem, které si vybereme z letáku ukradeného v KFC.

Více na:

Web - www.z101.cz

Facebook -  Expedice Z101

Instagram - @expedice_z101

Více článků od Expedice Z101:

Další fotografie: